30 let BPR: Nevzpomínám – žiju!

Začneme možná trochu sentimentálně, ale to už k tak významnému jubileu patří. Jak vzpomínáte na těch uplynulých 30 let?

Byla to velká inspirativní jízda. Škola života a podnikání. Pády a vzestupy s každým projektem. Mnoho životních příběhů a inspirativních setkání. Nevzpomínám – žiju!

S jakou vizí jste tehdy agenturu zakládal?

Vrátil jsem se z Prahy a chtěl jsem podnikat čistě v oblasti PR. Postupně se vše turbulentně změnilo. Začali jsme s provozem zámecké restaurace a pořádáním historických eventů. Z původního záměru se stala okrajová záležitost.

Stýská se Vám někdy po úplných začátcích?

Ne. Jsou to krásné, ale také úsměvné vzpomínky na devadesátky.

K tak dlouhé historii nutně musí patřit i nějaké ty fuck-upy. Kdy Vám bylo nejvíce těžko a co Vám pomohlo takové chvíle překonat?

Ano, určitě. Hned první rok nám přišla faktura za nedoplatek elektřiny. To byl moment, kdy jsem si říkal, jestli to není konec. Teď to může znít jako klišé, ale prostě jsem si řekl: „Makej do poslední chvíle na 101 % a ono se to nějak vyvrbí.“ Stalo se a já se dneska ohlížím zpět 30 let poté.

Co naopak považujete za největší milník, kterým si agentura prošla?

Těch bylo opravdu hodně… Každý povedený projekt poháněl naši vizi a posouval nás dál. Ale určitě překonání hranice 100 mio v obratu pro nás bylo zcela zásadní.

Ať neprodlíváme dlouho v minulosti. Vnímáte určitou esenci BPR? Něco, co je jedinečné?

Je to naprosto originální mix. Jednak je to nezvyklý poměr žen a mužů, ale také velmi nízký věkový průměr v kombinaci s naší severskou Libereckou urputností a snahou být dobří.

Jakou roli podle Vás hraje v agenturním světě humor a nadhled?

Uvolněnost do agentury našeho typu 100% patří a musí být nedílnou součástí. Na druhou stranu musí být vyvážená zodpovědností a pokorou.

Proměnili se za tu dobu Vaši klienti a jejich očekávání?

Ano, stejně jako my všichni. Celá doba a společnost se mění neuvěřitelně rychle. Klíčové pro nás je umět na proměny i očekávání flexibilně reagovat.

To, co nás všechny určitě zajímá nejvíc, je Váš pohled na budoucnost. Kde berete motivaci jít dál a do dalších projektů?

Těžká otázka. Možná je to kombinace všech předchozích odpovědí. Je to ta práce samotná, celý náš tým a veškerý „hluk“ kolem. To mě stále naplňuje a pouští dál. Ale je pravda, že si tělo už občas říká i o odpočinek.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Těch je stále dost! Navíc, pokud se jeden plán naplní, jeho místo hned zaujme nový. Na druhou stranu myslím, že u mých stávajících projektů mám stále docela rozdělanou práci a tu je třeba dodělat. P.S. Taky jsem stále otec a čerstvě i dědek… 😊

Na závěr se nejde nezeptat… Co byste popřál BPR k 30. narozeninám?

Všechno, co se dá popřát! A aby ten odkaz 30 let měl smysl i do budoucna.